Předpokládá se, že origami vzniklo přibližně v 9. století, když zprvu mělo své místo při náboženských obřadech a výzdobě svatyní.
Jako široce rozšířená zábava se začíná objevovat až v 17. století a jeho obliba výrazně stoupá následující dvě století, až do devatenáctého století, kdy byla tato forma zábavy obecně rozšířena a stala se uznávaným uměním. Principem origami je přeměnit list papíru, případně něčeho podobného ve smysluplný objekt s pomocí překládání.
     Použití lepidla je běžné především v moderním origami a slouží k celkovému zpevnění a konzervování modelu. Stříhání či prostřihování čtvercového základu není pro origami cizí, vždyť už úplně první kniha o origami z roku 1797 Senbazuru orikata je založená výhradně na stříhání a nastřihování.
Počet prvotních technik origami je relativně malý, ale díky kombinacím těmto základních postupů je možnost papír poskládat do rozličných tvarů. Nejznámější origami skládačkou je zřejmě papírový jeřáb.
     Popularita origami v Japonsku je obrovská. Skládat z papíru se učí děti už v mateřské školce. Maskoty zimních olympijských her v Naganu vytvořil jeden z největších mistrů tohoto umění Joseph Wu.
     Ovšem největším dokladem toho, co pro Japonce origami znamená, je pomník dětským obětem atomové bomby v Hirošimě - Děvčátko skládající jeřába. Byl vytvořen podle dívenky Sadako, trpící v důsedku ozáření leukémií, která se podle staré japonské legendy snažila poskládat tisíc papírových jeřábů, aby se uzdravila; nemoc však byla rychlejší. Mimo ni je pravděpodobně největší osobností origami dvacátého století Akira Jošizawa.

                                   

     Je obecně rozšířeným omylem, že skládání z papíru se vyvinulo v Japonsku a odtud se postupem času rozšířilo do zbytku světa. Skládání papíru v Evropě se vyvinulo zcela nezávisle, a to nejpozději ve 13. století. A tak ještě dnes je těžké ve Španělsku potkat někoho, kdo by znal origami. Zde se pro skládání papírových skládanek vžilo označení papiroflexia.